© Hamid Eskandari
Reza Abedini
Libanon
„Když se v mé mysli začne formovat myšlenka, zároveň s ní se zjeví i papír, na němž ji budu realizovat.“
Reza Abedini se narodil v Teheránu v roce 1967. Jeho dědeček a strýc byli vynikajícími kaligrafy a on se v dospívání také naučil základy tohoto řemesla. Po získání bakalářského diplomu na Škole výtvarných umění v Teheránu pokračoval studiem malby a výtvarných umění na Vysoké škole výtvarných umění v Teheránu. Svou samostatnou praxi si založil v roce 1987 a od té doby působí jako designér, učitel a výzkumný pracovník v oboru typografie, grafického designu a vizuálních umění. Za dobu svého působení získal mnoho cen a ocenění, mimo jiné nizozemskou cenu Prince Clause. Od roku 1997 je členem íránské společnosti grafických designérů (IGDS) a od roku 2001 jaké členem Alliance Graphique Internationale (AGI). Byl členem poroty na několika bienále v různých koutech světa. Žije střídavě v Libanonu a v Nizozemsku. Dnes vyučuje grafický design a vizuální kulturu na bejrútské American University of Beirut.
„Když obdržím negativní reakce na můj plakát od západního designéra, mám pocit, že jsem asi něco udělal dobře!“ říká Reza Abedini. Taková kritika je ovšem vzácná. Ačkoliv Abedini nepoužívá klasické výrazivo grafického designu používané na Východě, je poezie jeho díla univerzální a je oslavována po celém svět. Podobně jako několik japonských grafických designérů, například Ikko Tanaka, který je pro něj vzorem inspirace, si Abedini vytvořil způsob, jak integrovat specifické charakteristické znaky své kultury do velmi soudobého způsobu vyjadřování.
Navrhuje plakáty, obaly knih a oznámení propagující akce v arabském světě, ale také v Nizozemsku, ve Francii, v Irsku, Řecku nebo v Anglii. Jeho styl by se dal pospat jako „perský“ – obsahuje samozřejmě silné prvky kaligrafie a text, ať je psán arabským písmem nebo latinkou, je kompaktní, jakoby tkaný a podobný krajce. Jeho barvy jsou hutné, ale tlumené, a převládají mezi nimi zemité tóny. Ale jedním z nejsnáze rozpoznatelných prvků jeho díla je velmi zvláštní přítomnost lidské postavy. Podobně jako na formálních portrétech, které byly v Íránu populární v 19, století, jsou lidé, které kreslí, grafickými přízraky, které dosti sebevědomě zaplňuji celou plochu.
Textura papíru je v Abediniho dílech vždy určitým způsobem znatelná, nikoliv na první pohled, ale jako silové pole pod jeho kresbami. Je to jako by ruku designéra vedlo nějaké povědomí vycházejícího z povrchové struktury, vůně a zvuku uvnitř samotného papíru.
Véronique Vienne
Interview
Véronique Vienne:
Reza Abedini:
Než vám začnu odpovídat na dotazy, chtěl bych předeslat, že nejděsivější, nejvzrušivější a nejnáročnější chvílí ve vizuálním světě pro mě je, když si zvolím čistý list papírů a zírám na něj, a po jistou dobu nejsem schopen dělat vůbec nic…
Jakou roli sehrát papír ve vývoji arabské kaligrafie?
Papír ovlivnil vznik mnoha íránských islámských typů písma. Příkladem je písmo Nastaliq, které vyžaduje hladký a uvolněný pohyb ruky a obsahuje mnoho kruhovitých forem. To by na hrubém povrchu, jako je kámen nebo dřevo nebo dokonce dlaždice, nebylo možné. Později se tyto nové tradice vrátily i do dalších způsobů využití kaligrafie, například do mozaik a keramiky, a nadále se vzájemně ovlivňují.
Ve své vlastní praxi věnujete pozornost kvalitě, textuře, barvě a gramáži papíru, na který je vaše dílo vytištěno?
Dovolte mi, abych odpověděl ze dvou úhlů: z pohledu vizuálního umělce a z pohledu grafického designéra.
Jako umělci mi od prvních let mého studia na škole výtvarných umění (když mi bylo 14 let) velmi záleželo na typu papíru, na jeho textuře, gramáži, a dokonce i na jeho hranách. Zejména později, když jsem se začal zajímat o tisk, v němž, jak všichni víme, je papír nesmírně důležitý. Jinak ve svých nejnovějších dílech využívám různé jemné nebo ručně vyráběné papíry a pracuji na nich s černou tuší a akrylem. Tady u díla plní papír nejen estetickou roli, má také technologický význam. Papír musí být schopen se vyrovnat s tuší, vodou a dalšími přísadami.
Jako grafický designér považuji typ papíru, jeho barvu, váhu a texturu za hlavní součást každého projektu. Musím vysvětlit, že v mnoha případech je finální produkt grafického designu (tedy například plakát) výsledkem syntézy mnoha prvků: například určitého typu písma, určitého druhu papíru, který je určitým způsobem nařezán. Papír je proto součástí myšlenky grafického designu, nikoliv pouze povrchem, na který se design tiskne.
Title - Callidrawing
Designer - Reza Abedini
Date published - 2014
Než design převedete do digitální podoby, děláte si skici na papír?
Ano, téměř pokaždé. Protože velmi rád kreslím. Když je papír, který mám v ruce, příjemný na dotek, je pro mě mnohem snazší a rychlejší vytvořit design nebo koncept, anebo mám aspoň takový dojem. Proto neustále mám po ruce mnoho druhů papíru, který používám na poznámky nebo skici. Nejraději mám hrubší, umělecké papíry.
Jaké procento vaší práce je nakonec vytištěno na papír?
Více než 90 procent mé konečné práce se dostane na papír, ať jsou to kresby nebo grafický design. Ve většině případů se ve chvíli, kdy se v mé mysli začne formovat myšlena, zároveň s ní zjeví i papír, na němž ji budu realizovat.
Jak se člověk ujistí, že návrhy, které vypadají výborně podsvícené na monitoru budou vypadat stejně dobře poté, co budou vytištěny na papír?
Já jsem začal v grafickém designu pracovat v době, kdy počítače a monitory neexistovaly. Nebo se aspoň nepoužívaly v designu. Takže skutečnost, že je rozdíl mezi náhledem a konečným produktem, je mi důvěrně známa. Je pravda, že někdy jsou obrázky na obrazovce zřetelnější a pro oko zajímavější. Ale jako víme, tyhle obrázky nejsou fyzické. S ohledem na to mám větší respekt pro tisk nebo skutečnou kresbu, pro jejich hmatatelnost. Nesmíme zapomínat, že každý z těchto obrázků – digitální i fyzický – promlouvá k jiné části našeho já. Každý z nich může být krásný a může mít své využití.
Zároveň však mám mnohem větší jistotu, když mé návrhy na papíře začínají i končí. Možnost osahat si papír během procesu navrhování a kreslení má na mou duši obrovsky pozitivní vliv. Mám návyk na dotek papíru.
Dotek je součástí estetiky každé věci. Představte si například několik pastelových barev vytištěných na papír s výraznou povrchovou strukturou. Hmat a vizuální informace pomáhají přenést vás pryč od komerční atmosféry. Nebo si představte několik odstínů šedé, které jsou vytištěny na hrubý papír, který vypadá jako beton. Jde o velmi komplexní kombinaci vizuální komunikace, funkčnosti a estetiky.
Když musíte specifikovat papír, spoléháte se na vlastní hodnocení, anebo se radíte s odborníky?
Při konkrétních příležitostech se vždycky obrátím o radu na specialistu na tisk. Někdy dokáží doporučit zajímavé nové materiály nebo techniky. Ale konečné rozhodnutí vždycky dělám sám. Pokud jsem přesvědčen, že to stojí za to, pouštím se do předem spočítaného rizika.
Je archivní kvalita papíru něco, co vás zajímá?
U tištěného materiálů hraje roli čas. Tento aspekt v digitální sféře není přítomen. Materiály dokáží čas ukládat a odrážet. Proto se například zabýváme studiem maleb a akvarelů z 19. století, protože z nich také můžeme vyčíst svědectví času.
Věděl jste, že zvuk, který papír vydává, když na něj kreslíte nebo když obracíte listy, v mozku spouští příjemné brnění? Měl jste někdy příležitost využít akustických kvalit papíru?
V mém posledním projektu jsem nahrával zvuky opakovaného kreslení písmen. Poté jsem je prezentoval s nakreslenou podobou každého písmene, takže je diváci mohli sledovat a zároveň slyšet zvuk například písmene „B“. Také jsem v této oblasti uskutečnil několik projektů se svými studenty. Celý proces zahajování a dokončování projektu, například dotýkání se papíru, poslouchání zvuku kresby nebo zvuků, které vydávají hrany papíru, je pro mě něco jako náboženský rituál.
V jaké fázi procesu designu se výběr papíru stává kreativním uměním?
Jak jsem již říkal, myšlenka a materiál ke mně obvykle přicházejí zároveň. Už se mi však také stalo, že poté, co dokončím návrh, změním názor a rozhodnu se, že by návrh vypadal lépe na jiném papíru. V posledních letech se určitý druh papíru stává součástí mého vizuálního výraziva, jako u spisovatele, který si oblíbí určitá slova.
Můžete popsat případ, kdy papír sehrál rozhodující roli v některém z vašich projektů?
Jsem přesvědčen, že je možné změnit veřejné mínění a ukazovat ostatním nové zkušenosti. Mohl bych uvést mnoho příkladů, například když vytisknete stejné dílo na dva různé druhy papíru a pak sledujete, jak jednomu věnují lidé mnohem větší pozornost než druhému. Nebo tisk bílou barvou na šedý podklad (což není snadné a vždy se objeví nějaká nedokonalost) v porovnání s tiskem šedou barvou na bílý podklad, s tím, že některá místa jsou záměrně ponechána bílá, aby se simuloval stejný efekt – vzniká však naprosto odlišná atmosféra.
Máte nějaká oblíbená papírová díla grafických designérů, které obdivujete?
Mám osobní sbírku mnoha starých plakátů a knih. Když se k nim vracím, písmo a vůně papírů, a dokonce i tiskařská barva ke mně promlouvají. Tento důvěrný vztah s tištěným materiálem je nekonečně příjemný.
