Po - Pá 9:00 - 17:00
Kontaktujte nás

batory-400x712_FR.jpg

© MB

Michal Batory

Polsko

„Pokud si zvolíte nevhodný papír, zanikne kouzlo.“

Michal Batory se narodil v Polsku a grafický design vystudovat ještě za komunismu na Národní škole výtvarných umění v Lodži. Jeho vidění světa však více ovlivnila ulice, kde vtipné a barevné plakáty nabízely únik z nudné rutiny každodenního života. V roce 1987 Batory získal prestižní grant polského Ministerstva kultury, který mu umožnil tisknout plakáty sítotiskovou technikou. O rok později se přestěhoval do Paříže, aby tam našel pracovní příležitost. Do Polska se už nevrátil. Usadil se ve francouzském hlavním městě, kde si vydobyl jméno mezi místními grafickými designéry. V letech 2001 až 2008 měl na starosti komunikaci Théâtre National de Chaillot, pro které vytvořil sérii legendárních plakátů. Po celou dobu, i když žil ve Francii, pracoval pro vydavatele a kulturní instituce v Polsku a jeho práce se objevovaly na výstavách plakátů po celém světě.

Michal Batory je polský umělec, který vytváří podivné talismany: chytrý telefon ve tvaru hrotu neolitického šípu, žlutý balon s leteckou čepicí, nabitou pušku vyrobenou z roliček filmů. Jeho hybridní metafory zahrnují koruny, křídla, lebky, rty, květiny, otisky nohou, korzety i zkrvavené prsty. Když je vyfotografuje na pestrobarevném pozadí a vytiskne na plakát, stávají se z nich ohromující vizuální koncepty – obří surrealistické artefakty spíše než reálné předměty.

Tato tvorba není nepodobná vytahování králíka z klobouku. Trik spočívá ve volbě papíru, na který bude plakát vytištěn. „Pokud si zvolíte nevhodný papír, nikdy nedosáhnete barev, jaké si představujete,“ říká Batory. „Nikdy. Bez ohledu na to, jak usilovně se snažíte, bude oranžová do hněda a místo zelené budete mít špinavou khaki. Kouzlo bude pryč. Žádný zázrak. Nic.“

Batory bydlí v Paříži, v postranní uličce. Jeho byt je zčásti dílnou, zčásti fotografickým studiem, zčásti designérskou agenturou, zčásti garáží, zčásti ateliérem, zčásti skleníkem. Velké a veselé plakáty ostře kontrastují s tímto tlumeným dekorem ve stylu „La Bohème“. Intenzita kadmiové žluti, čisté magenty nebo paví modré připomíná polské plakáty z dílny Jana Lenicy nebo Romana Cieslewicze. V tomto tichém koutku na severovýchodě Paříže byste klidně mohli být ve Varšavě, v podkrovním bytě umělce v drsné čtvrti Praga. Dnes pochází většina Batoryho zakázek od klientů v Polsku. Batory je znám ve Francii díky své kampani pro divadlo Chaillot a několik prestižních festivalů, ale je zároveň výraznou postavou polské scény grafického designu.   

Véronique Vienne

 

Notebook_Batory_FR.jpg

Interview

Véronique Vienne:
Polsko je známé svými konceptuálními plakáty. Dokážete vysvětlit, jak to?

Michal Batory:

Moderní plakát byl vytvořen v Polsku v 50. letech 20. století, za doby vlády komunismu, jako reakce na cenzuru. Lidé se vysmívali hlouposti cenzorů, kterým nikdy nedošla ironie nebo politické sdělení, které se v těchto obrazech skrývalo. Dělat si legraci z cenzorů, to byl téměř národní sport. Proto jsou mé polské plakáty provokativnější než ty, které jsem vytvořil pro méně politicky citlivé francouzské publikum. V Polsku je veřejnost zvyklá na šokující vyobrazení kostí, vnitřností, krve a krvavých scén, na nahotu i oddělené části těla!

Někdy pracujete s Photoshopem, ale vaše 3D koláže nikdy nevypadají, že by byly vytvořeny v počítači. Jaké je vaše tajemství? 

Surrealistické objekty vytvářím s pomocí každodenních předmětů. Začnu náčrtem na papíře, abych vytvořil koncept. Až poté začnu vyřezávat, sochat a dávat dohromady hybridní formy, které zatím byly jen v mé mysli. Někdy obrazy nemusím vůbec retušovat. Mé plakáty jsou poutavé proto, že objekty vytvářím ve správném měřítku, takže perspektiva, osvětlení a textury jsou naprosto naturalistické. V tom spočívá kvalita. A také v tom, jak vypadají barvy poté, co jsou vytištěny na papír, který si zvolím. 

Můžete vysvětlit, jakou roli v tom hraje papír?

Nenatíraný papír absorbuje barvu, rozprostře ji a uzavře – a barevné rozlišení nemusí být tak živé. Takže teoreticky je natíraný papír lepší pro reprodukci fotografií. Ale musíte si zvolit správný typ nátěru. Jak silný? Jak moc odolný vůči vodě? Jaký je nejlepší povrch: matný, pololesklý, nebo s vysokým leskem? Konečný výsledek často závisí na správném úsudku: kterou část obrázku je lepší zvýraznit – světlé oblasti, nebo stíny? Jak jemná by měla být škála šedé? A jak černou chcete tu černou? 

Podívejte se na rozdíl mezi těmito dvěma reprodukcemi stejného plakátu ve dvou různých knihách. V jedné knize, na natíraném papíru, je obrázek jasný a veselý – i když trochu plochý. A v druhé knize, která je vytištěna na silnější papír vyšší kvality – nádherný nenatíraný ofsetový papír – je obrázek sytější, plnější a detaily jsou zřetelnější. Dojem z něj je mnohem silnější.

BatoryTitle - Berenice
Designer - Michal Batory
Date published - 2001
Client - Théâtre National de Chaillot, Paris

Navrhujete plakáty, ale také přebaly knih. Platí u nich jiná pravidla?

Ano, platí. U knih ne vždy platí pravidlo natíraný versus nenatíraný. Natíraný papír je obvykle bělejší, je však lepší? Ano i ne. Někdy u knih dávám přednost žlutějšímu papíru – a vykompenzuji to ve fázi oddělování barev. Abyste získal přesně to, co chcete, musíte být připraven neřídit se obvyklými pravidly.

Papír se také vybírá v závislosti na podmínkách, za nichž se budou obrázky prohlížet: zda venku, anebo uvnitř, zda na obalu knihy, na pohlednici, anebo v katalogu. Mé plakáty byly reprodukovány v tolika různých situacích, že moc dobře vím, jako rozdílné mohou být výsledky v závislosti na vlastnostech povrchu, na němž jsou vytištěny.

Jak jste se naučil vybírat ten správný papír? 

Výběr papíru vyžaduje určité znalosti a zkušenosti, které má dnes jen málokterý designér. Většina uměleckých ředitelů si neudělá část na to, aby si popovídali s tiskaři nebo se zástupci prodejců papírů, kladli jim dotazy nebo je žádali o rady. A tak možná nikdy nepochopí, proč nedosahují uspokojivých výsledků. Budou si myslet, že jde o chybu fotografa nebo tiskaře, nebo možná vůbec nepoznají, že jde o problém.

Dneska jen letmo shlédneme obrázky na monitoru – už se neumíme zamýšlet nad obrázkem na papíře. Souhlasil byste, že tištěné obrázky jsou příjemnější, protože při jejich prohlížení tolik nespěcháme?

Spěcháme! Problém plakátů vyvěšených na ulici spočívá v tom, že stále častěji rotují. Zůstávají stát pouze na pět vteřin. Jsou určeny pro lidi, kteří jsou v pohybu, pro lidi v autech – pro řidiče více než pro chodce.

Většina lidí při jízdě nebo chůzi není schopna v tak krátkém časovém úseku rozluštit více než 30 nebo 50 značek či nápisů. Forma, kterou vytvořím, musí proto být v první řadě srozumitelná na ulici a ve spěchu. Mé obrazy musí být „dešifrovatelné“ pro obyčejné lidi. Pro mě je nejdůležitější věcí sdělení. Já jsem „affichiste”, což znamená, že mě více zajímá koncept než forma.

Mé plakáty jsou časem reprodukovány on-line nebo v knihách. Až tehdy si člověk začne uvědomovat, kolik práce jsem do nich vložil. Ale i přesto, že jsou nádherné – jejich pestré barvy jsou jedním z důvodů, proč jsou tak přitažlivé – krása není jejich primární funkcí.