Po - Pá 9:00 - 17:00
Kontaktujte nás

elaine-ramos-400x635.jpg

© Nino Andrès

Elaine Ramos

Brazílie

„Papír určuje, jak ohebná bude kniha – je to kritická volba.“

Elaine Ramos, která je v Brazílii, ale i na mezinárodní designérské scéně známa pro svou bezchybnou grafickou práci, v roce 1999 absolvovala Fakultu architektury a urbanismu University v São Paulu. Je rovněž grafickou designérkou. V roce 2004 se stala uměleckou ředitelkou Cosac Naify, předního brazilského nakladatelství, které se zaměřuje na vizuální umění. V nakladatelství je odpovědná nejen za design více než stovky knih, ale také koordinuje veškeré publikace titulů o designu. Mnohé z nich jsou portugalskými překlady klasických knih, jako je „Historie grafického designu“ od Philipa Meggse. Zároveň vytváří původní publikace, včetně kompletní historie brazilského grafického designu: Linha do tempo do design gráfico no Brasil. Pro tuto knihu shromáždila více než 1600 obrázků, které dokládají dvě století brazilské kreativity. Od roku 2012 je členkou AGI (Alliance Graphique Internationale).

Knihy, které navrhla Elaine Ramos, v knihkupectvích v Riu, Salvadoru, Brasilii i Sao Paolu vynikají. Je na nich něco, co zaujme oko, ale i ruku. A nejde jen o jejich barevnou typografickou dokonalost – to v Brazílii, kde grafický design vytvářejí velmi talentovaní profesionálové – není nic neobvyklého. Mají ještě jinou kvalitu, která se těžko identifikuje. „Můj přístup je vždy strukturální,“ říká Ramos. Jako zavedená architektka navrhuje zevnitř ven, ne naopak. Jinými slovy, začíná u obsahu. S pocitem, který kniha vyvolá, když ji otevřete. S čtenářským zážitkem, když otáčíte stránky. A s papírem, na němž jsou text a obrázky vytištěny.

V srdci je modernistka, ale Ramos je také dědičkou staleté portugalské tradice. V minulosti se v Portugalsku, ale také v Brazílii, levné knihy prodávaly u venkovních stánků „na šňůře“, jako když visí prádlo na prádelní šňůře. Jako to ekvivalent „pulp fiction“ tyto skromné publikace patřily k literárnímu žánru, který byl přístupný všem a nazýval se „Literatura del Cordel“. Ilustrované nádhernými dřevořezbami, tyto populární knížečky byly často dílem místních básníků, kteří propagovali svou produkci zpěvem nebo čtením nahlas pro velké davy na venkovních tržištích. Ramos možná nechtěně udržuje toto barevné dědictví naživu díky cenově dostupným knihám, které mají i poetický rozměr. Její výtvory často zahrnují hravé klopy knižních přebalů, neočekávané sklady, elegantní vložené přílohy a kreativní variace papíru.

Dobrým příkladem toho, jak z papíru vytváří interaktivní prvek, je kniha Rafaela Cardosy Design para um mundo complexo (Design pro složitý svět). Kniha je zabalena do silného přeloženého plakátu, který slouží jako přebal. Když ho otevřete, objevíte ostře modrý, lesklý a měkký obal. Velmi hravá je i kniha Raymonda Quenau Zazie No Metrô (Zazie v metru). Je vytištěna na průsvitném papíře, na jaký se tisknou bible, a na první pohled vypadá jako hromada svázaných papírů. Je ilustrovaná dobovými francouzskými plakáty vytištěnými na zadních stránkách, a tyto přízračné obrazy dodávají knize tajuplnou vizuální energii. Dalším krásným příkladem jsou Conversas com Paul Rand (Hovory s Paulem Randem) od Michaela Kroegera, jejíž přebal tvoří úchvatná zeleno fialová typografická kompozice. Uvnitř jsou silné barevné stránky, které píchají jako ostny dikobraza.

Knihy, které Elaine Ramos navrhuje, nikdy nejsou okázalé. Jsou vytvořeny s minimálními náklady a představují umělecké sběratelské předměty – jsou obyčejné, a přesto cenné. Brazilští čtenáři mají velké štěstí.    


 

Véronique Vienne

 

Ramos_Notebook_FR.jpg

Interview

Véronique Vienne:
řekla byste, že jste skutečná modernistka – ne někdo, kdo pracuje v tomto stylu?

Elaine Ramos:

To, že jsem architektka, skutečně silně souvisí se způsobem, jakým navrhuji. Dodržování nějakého „stylu“ pro mě nikdy není důležité. Snažím se ke každému novému projektu přistupovat jako k nové výzvě – mým cílem je vždy převést konkrétní obsah do trojrozměrného objektu, který bude komunikovat se svým publikem.

Vaše návrhy tedy nepředstavují žádný „styl“, ale mají ohromnou osobnost!

To, že se nedržím nějakého konkrétního stylu, neznamená, že mé návrhy nemají duši nebo že jsou neutrální. Snažím se, aby má díla byla natolik nenápadná, že nezastíní obsah, ale aby byla zároveň dostatečně zajímavá na to, aby vynikla. Každá z mých knih je součástí konkrétní edice s konkrétní osobností a musí jako taková vyniknout. Najít rovnováhu není snadné. Na jedné straně jsem ovlivněna etikou modernismu, na druhou stranu nevěřím na neutralitu.

Používáte při tvorbě vizuálů pro své knihy počítač?

Veškerou práci dělám na počítači. Prostřednictvím počítače přemýšlím, je to nástroj, který znám nejlépe. Mé manuální dovednosti jsou příšerné, můj přístup je spíš koncepční. Jedním z důležitých vstupů pro můj design jsou diskuse s designérským týmem, s editory a autory. Lepší nápady mě napadají při hovorech, ne když kreslím!

Navrhujete tedy na monitoru, ale typografie vašich knih se nezdá být vytvořená počítačem. Dokážete vysvětlit, proč tomu tak je?

Možná proto, že pro mě typografie nikdy není cílem sama o sobě. Má volba fontu a toho, co s ním udělám, je vždycky prostředkem, jak sdělit myšlenku nebo obsah.

To platí i o papíru. Textura papíru je pro mě základní informací, jejímž prostřednictvím se čtenářům předává sdělení, myšlenka, koncept nebo dojem. Tištěné materiály obecně závisejí na papíře, na němž jsou vytištěny. Pokud jde o knihy, je tato volba ještě složitější a naprosto klíčová. Kromě doteku každé stránky také volba papíru do značné míry určuje hmotnost, objem a – co je nejdůležitější – ohebnost knihy.

RamosTitle - Detail from the cover of Linha do tempo do design gráfico no Brasil
Designer - Elaine Ramos
Date published - 2012
Client - COSAC NAIFY

Ohebnost?

Tvárnost papíru je velmi důležitá. Ale tento faktor nikdy neexistuje odděleně od ostatních. Když jde o knihy, musí být všechny prvky v souhře. Ohebnost také závisí na formátu, vazbě, na počtu stran a podobně. Flexibilita souvisí s gramáží papíru a gramáž papíru zase s jeho průsvitností. A průsvitnost zase souvisí s plánem rozvržení a s obsahem knihy. Například kniha Zazie no metrô je vytištěna na papíře, na který se tisknou bible – a to i její obal. Je to součást prvotního konceptu – design využívá ohebnosti a průsvitnosti papíru. Chtěla jsem, aby kniha byla hůře uchopitelná, aby evokovala snovou povahu vyprávění. Obálka je stejně křehká jako kniha sama.

Ve které chvíli navrhujete obal knihy?

Obal je obvykle posledním prvkem knihy, který navrhuji. Postupuji zevnitř ven. Ideální obal je syntézou všeho, co je uvnitř, co člověk nevidí. Je to logické vyústění interního designu a zároveň má upoutat pozornost lidí, kteří hledají v nadměrně stimulujícím kontextu knihkupectví.

Dobrý obal vystihuje podstatu knihy. Trpělivě sedí a čeká – ale jeho vizuální atraktivita je výsledkem série pečlivě promyšlených rozhodnutí.

V úvodu k vaší knize Steven Heller: „Neměl jsem vůbec ponětí, že Brazílie má tak dlouhou historii nebo že je tak stylově bohatá a koncepčně rozvinutá.“ Jaká je podle vašeho názoru nejcharakterističtější kvalita brazilského grafického designu?

Na tuto otázku se vždycky tak těžko odpovídá. Ano, evropský a severoamerický vliv je tu patrný na první pohled, ale není to tak jednoduché. Brazilský design má vlastní identitu. Jeho nejslavnějším průkopníkem je Alexander Wollner. V padesátých letech studoval na Škole designu v Ulmu. Pak se ale vrátil do Brazílie, kde propagoval střízlivost a jednoduchost linií Konkrétního stylu, jehož zakladatelem byl Max Bill. Později, v 60. letech, moderní, geometrická, minimalistická funkční osa založená na filozofii Bauhausu koexistovala s populárním uměním a s pop vlivy hnutí „Tropicália“, které ztělesňuje velký brazilský grafický designér Rogerio Duarte.