Po - Pá 9:00 - 17:00
Kontaktujte nás

hans-wolbers_400x770_FR.jpg

Hans Wolbers

Nizozemsko

„Takhle si vybírám papír: jako součást prvotního konceptu“

Hans Wolbers je nizozemský umělecký ředitel, který vystudoval aplikované umění a design na Vysoké škole výtvarných umění v nizozemském Utrechtu. Po promoci založil Lava Amsterdam, studio, které se zanedlouho stalo přední holandskou designérskou agenturou známou pro svůj talent při tvorbě a vývoji chytrých a trendových redakčních publikací. V roce 2002 se stal členem AGI (Alliance Graphique Internationale). Dnes se jako šéf Lavy Wolbers se svým týmem zaměřuje na kreativní strategii, redakční design, interaktivní design a dynamickou identitu.

Agentura je držitelem mnoha mezinárodních ocenění a její práce byly vystavovány v mnoha zemích. Wolbers pravidelně pořádá workshopy a přednášky v Evropě, v Rusku, na Tchaj-wanu, v Číně, Indonésii a Iránu. V roce 2012 Lava rozšířila své kreativní aktivity o projekty spolupráce v Moskvě, Istanbulu a Soulu – a otevřela stálou kancelář v Pekingu. 

Kancelář společnosti Lava se nachází ve starém silu u jednoho z amsterdamských kanálů a vypadá jako světlem prozářená katedrála. Když však vkročíte dovnitř, vaši pozornost neupoutá nejdřív nebetyčně vysoký prostor, ale spíše to, co uvidíte na úrovni vašich očí. Všechny dostupné povrchy jsou, jak se zdá, pokryty kupami papíru. Horami papíru. Stohy papíru. Papírovými rolemi. Bílé archy jsou navršeny na dlouhých pultech a mezi ně jsou vklíněna jednotlivá pracoviště. Kolem dokola jsou na nástěnkách vyvěšeny papírové grafy pokryté vrstvami poznámek. „Lidé, kteří u nás ve firmě používají papír, jsou webové designéři,“ vysvětluje Hans Wolbers, který společnost Lava před 25 lety založil. „Potřebují papír k tomu, aby mohli přemýšlet. Je to mnohem rychlejší než digitální nástroje.“

Dnes v tisku skončí jen asi třetina práce agentury. V dobách, kdy byl redakční design hlavním bodem práce společnosti Lava, to bylo mnohem více. Nyní jsou členy kreativních týmů grafičtí designéři, pohyboví designéři a interaktivní designéři, kteří řeší branding a komunikační projekty velké řady klientů. „Specifikace papíru nezadáváme tak často jako před deseti lety, ale pokud už to děláme, věnujeme velkou pozornost tomu, co naše volba říká o daném projektu,“ poznamenává Wolbers. „Osobnost papíru musí odrážet charakter sdělení, které chce značka předat.“

V Nizozemsku se papír bere hodně vážně. Rembrandt u svých kreseb experimentoval s různými druhy papírů (některé byly místní, jiné dovezené z Japonska), aby tak získal velmi odlišné variace tónů. Koncem 18. století se už holandský papír považoval za nejlepší v Evropě. Výrobní techniky zde byly nejpokročilejší a umožňovaly velmi kvalitní tiskařské výstupy. „Ale ani ten nejlepší papír na světě nestojí za nic, pokud informace na něm nemá smysl,“ říká Wolbers. „Proto mám k papíru rozporuplný vztah. Je to těžké: musíte vybrat ten správný papír, protože to, co sám o sobě sděluje, je součástí obsahu.“ 

 

Véronique Vienne

 

NotebookWolbers_FR.jpg

Interview

Véronique Vienne:

Jak poznáte „ten správný“ papír?

Hans Wolbers:

Výběr papíru začíná s dojmem, který papír vytváří, ale také s jeho gramáží. Pokud chcete vyvolat dojem, že to, co je na papíře vytištěno, je cenné, pak je vysoká gramáž vhodná. Čím lehčí je papír, tím menší respekt bude čtenář mít pro to, co čte. Existuje mnoho podobných klišé. Mohou se sice zdát otřepaná, ale ignorovat je nesmíme.

Je nutné se zamyslet nad tím, jaké domněnky si čtenář vytvoří na základě doteku s papírem. Například, i když může být nenatíraný papír mnohem dražší než natíraný, působí dojmem levnějšího. A určitě nechcete natisknout text týkající se životního prostředí na lesklý papír – a to ani, když je náhodou ekologicky příznivější než nějaký luxusní matový papír – prostě by to vysílalo nevhodné sdělení.

Volba papíru není jen součástí image značky. Také uživatele informuje, co má dělat následně: zda si publikaci, knihu nebo časopis, který právě dočetli, ponechat, anebo je zahodit.

 

Tiskoviny jsou něco, co většina z nás nechce vyhazovat. Informace shlédnuté nebo přečtené na papíře se snáze pamatují než stejné informace shlédnuté nebo přečtené na obrazovce – takže přirozeně existuje tendence si tiskovinu ponechat.

A samozřejmě, záležitosti, které si chcete ponechat nebo o kterých chcete přemýšlet, a tak dále, je nejlepší tisknout na papír. Tisková média patří k mnohem pomalejšímu časovému rámci než jejich digitální protějšek. A není to jen proto, že vydrží déle, ale také proto, že jejich výroba je pomalejší. To však není to hlavní. Předpokládejte, že například právě teď někde v Jižní Koreji někdo vyvíjí digitální obrazovku, která vypadá jako papír a je stejná i na dotek. No a co? Co to znamená z pohledu trvanlivosti? Přetrvají informace na této obrazovce? Budou atraktivnější, zajímavější nebo lépe zapamatovatelné než informace vytištěné na tradičním papíře?

Pro mě je nejdůležitější to, jak dlouho budou informace relevantní, nikoliv zda jsou k dispozici na papíře, na obrazovce nebo na nějakém zázračném povrchu.

Mluvíte o informacích jako o textu? A co obrázky? Lépe vypadají na jasném a lesklém povrchu, že?

Problém s tištěnými obrázky nespočívá v tom, jak vypadají, ale jak fungují. Díky technologiím není dnes nouze o nádherné fotografie, ale co znamenají? Ano, lidé požadují vizuální příběhy – příběhy vyprávěné obrazem. Ale dovolte mi jeden dotaz: proč zírat na obrázky, když si můžete na svém tabletu pustit krátký dokumentární film? Když posílám fotografy za prací, říkám jim, aby místo portrétů nebo obrázků natáčeli krátká, pětivteřinová videa. Pokud chcete obrázky, můžete jít do muzea a tam dlouze hledět na obrazy, kresby, lepty, akvarely a nádherné tištěné plakáty.

WolbersTitle - Stallinga: This is our logo
Author - Murray Moss & Erik Viskil
Designer - Lava/Hans Wolbers
Date published - 2001

Myslíte si, že obrázky mají v naší kultuře ještě místo?

Abych řekl pravdu, už vlastně ani nevím, co to je vizuální komunikace. Ztratili jsme schopnost číst obrazy jako symboly. V minulosti lidé, kteří neuměli číst, četli znaky. Negramotní lidé se podívali na vizuál a hned věděli, co potřebovali, a to způsobem, který dnes neumíme pochopit.

Poznámky jako „tohle je opravdu nádherný obrázek“ jsou podle mého názoru bezvýznamné. Osobně mi na krásných obrázcích nesejde – já chci vědět, co se snaží říct. Jsem typický člověk z agentury. Nejsem umělec. Jde mi o správný koncept.

Příliš mnoho designérů bohužel stále uvažuje tako tiskoví designéři a informace na obrazovce podávají jako série nehybných obrazů – skoro jako posuvné plakáty na pouličních reklamních panelech. I já znám některé designéry, kteří vytvářejí statické plakáty a vyvěšují je na obrazovku ve formátu pdf. To je nesmyslné. Na té samé obrazovce by snadno mohli zobrazovat pohyblivé obrázky nebo nejméně odkazy na videa. To je něco, co musíme designéry stále učit: přestaňte převádět tištěná média do digitálních médií a raději uvažujte přímo o pohyblivých obrázcích.

Kdybychom jen mohli tištěné obrázky přivést k životu!

Přesně na tom dnes pracuji. Vyvinul jsem nové prohlížecí zařízení, která umožňuje prohlížet si vrstvy tištěných obrázků pod kontrolovaným RGB světlem. Při postupné změně rovnováhy mezi červeným, zeleným a modrým světlem ožívají různé části obrázku. Je to úchvatné. Máte dojem, že se obrázek pohybuje přímo před vašima očima. Na denním světle to vypadá jako obyčejný plakát, a když si ho prohlédnete přes mé zařízení, stane se z něj živý, dýchající animovaný obraz.

Je obraz analogový, nebo digitální? Je mi to jedno.

Mně jde o to, aby mé vrstvené obrazy byly vytištěny na co nejkvalitnějším papíře, aby bílé tóny byly jasné a tištěné barvy co nejzářivější. Takhle si vybírám papír: jako součást prvotního konceptu. Miluji papír, ale musí sloužit účelu, který si stanovím.

Řekl byste, že papír je výrazivem sám o sobě? Je to více než jen povrch, je to forma vyjadřování? 

Abych řekl pravdu, už vlastně ani nevím, co to je vizuální komunikace. Ztratili jsme schopnost číst obrazy jako symboly. V minulosti lidé, kteří neuměli číst, četli znaky. Negramotní lidé se podívali na vizuál a hned věděli, co potřebovali, a to způsobem, který dnes neumíme pochopit.

Poznámky jako „tohle je opravdu nádherný obrázek“ jsou podle mého názoru bezvýznamné. Osobně mi na krásných obrázcích nesejde – já chci vědět, co se snaží říct. Jsem typický člověk z agentury. Nejsem umělec. Jde mi o správný koncept.

Příliš mnoho designérů bohužel stále uvažuje tako tiskoví designéři a informace na obrazovce podávají jako série nehybných obrazů – skoro jako posuvné plakáty na pouličních reklamních panelech. I já znám některé designéry, kteří vytvářejí statické plakáty a vyvěšují je na obrazovku ve formátu pdf. To je nesmyslné. Na té samé obrazovce by snadno mohli zobrazovat pohyblivé obrázky nebo nejméně odkazy na videa. To je něco, co musíme designéry stále učit: přestaňte převádět tištěná média do digitálních médií a raději uvažujte přímo o pohyblivých obrázcích.