Flavia Cocchi
Švýcarsko
„Cítím se jako v ráji, když mi reprezentanti výrobce papíru přijdou ukázat své nejnovější vzorky.“
Flavia Cocchi se narodila ve Švýcarsku a získala klasické vzdělání jako grafické designérka v tradici Emila Rudera, Josefa Müller-Brokmanna a Armina Hoffmanna. Ve své práci se zaměřuje na typografii. Jejím oblíbeným fontem je Akzidenz Grotesk. Tištené materiály jsou její láskou a papír její vášní. Než si v roce 1997 otevřela vlastní ateliér, pracovala pro Wernera Jekera v Lausanne, pro agenturu Anatome v Paříži a pro Massima Vignelliho v Itálii. Dnes se Atelier Cocchi v Lausanne specializuje na knihy a katalogy pro klienty z oblasti kultury. Od roku 2000 Cocchi vytvořil pro lausannské muzeum soudobého aplikovaného umění Mudac (Musée de design et d’arts appliqués contemporains) více než desítku knih a bezpočet plakátů, katalogů, brožur a propagačních kolekcí. Od roku 2012 je členkou AGI (Alliance Graphique Internationale).
Ve Švýcarsku se Atelier Cocchi považuje za nejlepší designérské studio, pokud chcete knihu, katalog nebo brožuru, která osloví vaše smysly. Pro Flavii Cocchi je obracení listů zážitkem, který zaujme oči, mysl, uši i konečky prstů. Publikace, které vytváří, jsou vizuálním ekvivalentem jídla, na které se vám sbíhají sliny.
Když potenciální klient vstoupí do jejího studia v Lausanne, pečlivě naslouchá tomu, co klient má a nemá rád. „Jakmile vkročí dovnitř, snažím se představit si, jaký typ papíru by pro ně byl ten pravý,“ říká. Dává jim malé vzorky na ochutnání. „Ukazuji jim vzorky mé práce – knihy, katalogy či plakáty – a sleduji, jak zareagují. Když diskutujeme o jejich projektu, snažím se vytvořit si v hlavě představu toho, co by pro ně bylo nejvhodnější.“ Pro architektonickou firmu navrhne třeba nadýchaný akvarelový papír. U muzea jí intuice napovídá, že by mohla použít přílohy z průhledného pergamenu. Pro fotografa si možná představí velmi hladký, nenatíraný papír v krémové barvě.
Uspokojit klienty však nebývá tak náročné jako uspokojit samu sebe. Aby byly spokojená, má Flavia Cocchi pocit, že musí kontrolovat každý krok z procesu tisku, od výběru papíru po poslední steh vazby. „A když není něco přesně tak, jak si myslím, že by mělo, chce se mi plakat,“ říká. „A někdy dokonce pláču, i když klienti obvykle nebývají takoví puntičkáři jako já.“
Véronique Vienne
Interview
Véronique Vienne:
Takže své projekty vždycky začínáte volbou papíru?
Flavia Cocchi:
Ano, začínám. Tím nastartuji svou kreativitu. Ve svých knihách se vždycky snažím kombinovat různé druhy papírů. Pokud v části s fotografiemi použiji natíraný papír, pro textovou část použiji nenatíraný, abych té části dala hodnotnější a smyslnější dotek. Anebo text vytisknu na téměř průhledný papír, například takový, na který se tiskne Bible.
Jednou z mých oblíbených knih je katalog, který jsem vytvořila pro Mudac, Musée de design et d’arts appliqués contemporains v Lausanne. Byla k výstavě dekorativních papírových obalů na mandarinky – těch, do nichž se balí vysoce kvalitní dovozové citrusové plody z Itálie a Španělska. Použila jsem velmi jemný, padesátigramový šustivý papír, přesně takový, který se na obaly používá. Víte, takový ten papír, u kterého si nemůžete pomoct a vyhladíte ho rukou a pak vložíte do bezpečí mezi stránky knížky.
Jsou vaši švýcarští klienti stejně citliví na kvalitu jako vy?
Jsou, a proto jsem se také do Lausanne vrátila poté, co jsem nějakou dobu pracovala ve Francii. Standardy řemeslného zpracování jsou zde mnohem vyšší. Člověk vnímá snižující se kvalitu v globálním měřítku, ale ve Švýcarsku se to neděje v takovém rozsahu. Pokud vynaložíte dostatečné úsilí, rozhodně zde můžete dosáhnout, čeho chcete, což jinde není už možné. A já jsme náročná: poslední detaily po mě znamenají všechno. Proto nenavrhuji digitální rozhraní, například webové stránky: není tu nic hmotného, není tu hmatatelná interakce. Do projektů se odmítám pouštět, pokud nejsem schopná ošetřit všechno do posledního detailu.
Tahle láska pro detail je typicky švýcarská, že?
Ano, jsem Švýcarka: jsem precizní, ale také minimalistka. Jsem přesvědčena, že prázdný prostor je pro oko atraktivnější než prostor naplněný mnoha věcmi. Bílý prostor není prázdný. Bílá je pro mě barva, zejména pokud jde o sítotisk. Často pracuji s tiskařem, který rád experimentuje s technikami sítotisku, a mě k tomu také povzbuzuje. Například sítotiskem nanesu bílou mřížku na bílý papír, anebo potisknu obě strany poloprůsvitného papíru.
Title - COCCHI - (Personal exhibition “Flavia Cocchi, graphiste”)
Designer - Atelier Cocchi
Date published - 2010
Clients - Galerie Anatome, Paris
mudac, Lausanne
Museum fur Gestaltung, Winterthur
Která část procesu je pro vás nejzábavnější?
Když mi reprezentanti výrobce papíru přijdou ukázat své nejnovější vzorky. To se cítím jako v ráji. Nad všemi těmi vzorky se nadchnu pro nové příležitosti. Nemohu se dočkat správné příležitosti použít ten či onen papír. Když pak nadejde, zavolám hned zástupci a objednám si maketu, kterou ukážu klientovi.
Jsou tiskaři stejně vstřícní jako zástupci prodejců papíru?
Bavit se s tiskaři je neméně důležité. Oni vědí, jak dosahovat těch nejlepších výsledků. Ale podle mě nejsou konečnou autoritou, pokud jde o specifikaci papíru. Jednou – aby se ušetřil papír a také peníze – tiskař nařezal některé stránky z mých knih proti směru vlákna. Ta kniha téměř nechtěla zůstat otevřená. Byla celá prohnutá, děsný pohled. Papír se nechtěl ohýbat ve směru, kterým se obracejí stránky.
Jsou krásné knihy nezbytně nákladné?
Ani náhodou! Konzultuji jak se zástupci prodejců papíru, tak s tiskaři, abychom drželi náklady na knihu na přijatelné úrovni. Ať je kniha nebo katalog sebesložitější, produkt musí být naceněn přiměřeně. Musí být cenové dostupný. Jinak si ho nikdo nekoupí. A k čemu je krásná kniha, která sedí v regále?
Kde se vzala vaše fascinace papírem?
Velký vliv v mém životě měl můj otec, architekt, který velmi rád kreslil. Kreslil mi každý večer, než mě uložil do postele. A vyprávěl mi příběhy. Jak vyprávěl, kreslil mi obrázky lidí, strašidel, hradů a úžasné architektury. Papíry s jeho skicami, poznámkami a tahy tužkou jsem si schovala. Za ta léta byly přeloženy, slisovány, natrženy a pomačkány, ale stále jsou cenné.
Jak vidíte budoucnost papíru v digitálním věku?
Myslím, že krásné umělecké publikace tu budou pořád. Nejvíce se však bojím o budoucnost tisku. Co noviny, pamflety, tabloidy, fanziny, levné komiksy a braková literatura? Miluji vytříbenou kvalitu, ale mám ráda i věci vytištěné na papíře, který časem zežloutne. Jako pomačkané kresby mého otce, tyto nejskromnější příklady vypovídají o naší humanitě.
