Po - Pá 9:00 - 17:00
Kontaktujte nás

Eatock-400x786_FR.jpg

Daniel Eatock

Anglie

„Papír má šest stran: přední, zdaní a čtyři hrany.“

Na webové stránce Daniela Eatocka najdete více než dvacet různých verzí jeho životopisu. Jsou chytré, vtipné, zajímavé a každá představuje jinou stránku jeho práce. Než abych z nich čerpal v plagiátorské snaze poskytnout čtenáři celý příběh, rozhodla jsem se reprodukovat zde ten nejkratší, z pera Tima Milneho, pro britskou stránku Container: Daniel Eatock je znám využíváním vtipu a koncepční ironie, která je přítomna u každodenních objektů a v každodenních situacích. Vytváří systémy, šablony a příležitosti ke spolupráci a přispěvatele vyzývá, aby formovali výsledek a podíleli se na tvorbě jeho díla. Baví ho kontradikce a dilemata, vyhledává uspořádání, paradoxy, náhodné okolnosti, smyčky, nemožnosti a protimluvy. Rád vytváří pocit, že padáte dozadu. Daniel vystudovat grafický design na Royal College of Art, nyní je však známým umělcem, který vystavuje po celém světě a má oddané následovníky. 

Daniel Eatock si začal s papírem hrát, když mu bylo 10 let. Jeho otec, návrhář, mu dával hory papíru a nechal ho, aby si hrál s jeho sadou fixů. Chlapec rád kreslil, ale co měl ještě raději bylo sledovat, jak se barevný inkoust propíjí vrstvami papíru a zanechává za sebou skvrny. Nejvíc ho uchvacovaly kresby, které vznikaly na druhém, třetím nebo dokonce čtvrtém listu. Čím dál od horní vrstvy, tím abstraktnější kresba byla. A čím pomaleji kreslil, tím zajímavější byl výsledek.

Dnes je Eatock znám svými „perotisky“, nádhernými kompozicemi barevných teček nebo skvrn vytvářených fixy postavenými hrotem nahoru. Jednotlivé listy papíru opatrně klade na hroty fixů. Papírová buničina vstřebává barvy, natahuje je jako do kapilár. Slavné jsou také Eatockovy „Rukou kreslené kruhy“, které vytváří během meditačních cvičení a které zpochybňují samotnou podstatu dokonalosti. Některé z jeho kruhů jsou lepší než jiné, ale všechny vyjadřují jeho fascinaci „excentrickými“ koncepčními gesty.

Tato a mnohé další jeho experimenty jsou zdokumentovány na stránce eatock.com. Zjistíte tu, jak použít svůj iPhone k vyfocení vlastní dlaně, najdete tu alternativní návrhy na rub pohlednic nebo pokyny k tomu, jak nejlépe nastříkat plechovku s aerosolem s osobitým obsahem. Eatock projevuje nevyčerpatelnou zvědavost ve všech aspektech designu a vždy se mu podaří vyhnout se konvenčním očekáváním nějakou lehkou vizuální rošťárnou.

 

Véronique Vienne

 

Notebook_Eatock.jpg

Interview

Véronique Vienne:

Jaké místo zastává papír ve vaší praktické návrhářské tvorbě?

Daniel Eatock:

Vystudoval jsem grafický design, ale za grafického návrháře se nepovažuji. A to proto, že pro mě slovo „grafický“ značí obraz, a já se na obrazy příliš nesoustředím. Mnohem více mě zajímají koncepty.

Ale vaše koncepty jsou převáděny do hmotné podoby – a ta je často z papíru.

Pro většinu grafických designérů je papír pouze povrch, na které lze natisknout slova a obrázky. Ale pro mě papír nikdy nebyl médiem pro grafiku. I za svých studentských let jsem papír považoval za objekt. Objekt, který má šest stran: přední, zadní a čtyři hrany.

Dnes papír používám jako materiál a čím silnější je, tím zřetelnější je jeho materiální stránka. Dokonce k sobě jednotlivé listy papíru lepím a vytvářím stohy. To je princip, který užívám při vytváření návrhů s hroty fixů. Sleduji, jak se inkoust z fixů propíjí různými listy a vrstvami papírů. Horní vrstvu nepovažuji za originál, spíš naopak. Stejně fascinován jsem tím, jak co se stane, když se inkoust propije do dalších čtyřech nebo pěti vrstev. 

Jak byste popsal tu „materiální“ stránku papíru?

Na papíru se mi líbí jeho skromnost. Je to kvalita, kterou oceňují celý život. Papír je všudypřítomný, dostupný fyzicky i cenově a je generický. Mně fascinuje jeho každodennost. Čistý list papíru má nekonečný potenciál – můžete s nám dělat tolik věcí: psát na něj, kreslit, malovat, překládat ho, stříhat a tak dále.

A co více, papír je shovívavý. Nad papírem se nenaštvu tak jako nad počítačem. Obrazovka, rozhraní… ty jsou omezené, a já je vždy chápu, jak s nimi pracovat. U digitálních nástrojů velmi rychle narážím na svá vlastní omezení, kdežto s papírem si mohu experimentovat, jak se mi zachce.

Říkáte, že si nejvíce ceníte skromnosti papíru, jeho nenáročnosti a tiché přítomnosti?

Snažím se říct, že to, co s papírem můžete dělat, ho může posunout na vyšší úroveň. I ten nejobyčejnější papír můžete přetvořit na něco jemného, když vyzdvihnete jeho koncepční rozměr.

Věci, které vytvářím, jsou vždy koncepčními objekty. Mnoho koncepčních objektů vyrábím právě z papíru. V tom smyslu – a pouze v tomto smyslu – je papír rozšířením mé praxe.

Jaké další koncepční objekty z papíru vytváříte?

Dělám něco, čemu říkám „minutové kruhy“. Od ruky kreslím kruhy a perem přitom pohybuji stejně rychle jako se pohybuje vteřinová ručička hodin – aniž bych zvedl ruku ze stránky. Dělám také „60minutové kruhy“. A to je mnohem hlubší meditace! „Hodinové kruhy“ znamenají, že musím rukou pohybovat po povrchu papíru jen takovou rychlostí, jakou se pohybuje minutová ručička hodin.

Když dělám workshopy nebo performance v muzeích a galeriích, na kreslení velkých kruhů od ruky se vždycky zapíše hodně uchazečů. Postupem času jsem přišel na to, jak seskupit šedesát lidé kolem jednoho listu papíru, aby za jednu minutu nakreslili „hodinový kruh“ nebo za jednu sekundu „minutový kruh“. V obou případech se kruhy kreslí zároveň v 60 sekcích.

Eatock-'s notebookTitle - Untitled
Designer - Daniel Eatock

Máte také za sebou několik projektů s kartičkami: pohlednicemi, přáníčky či vizitkami. Jaké místo zaujímají kartičky ve vašem díle? 

Miluji knihy, ale tisk knihy stojí hodně peněz. Naopak edici 100 kartiček pořídíte skoro zdarma. V minulosti jsem tyto kartičky tisknul po stranách při práci na projektech pro jiné lidi, na ty kusy papíru, které se obvykle vyhazují. Domluvil jsem se s tiskařem a on mi dovolil kartičky vtěsnat do okrajů. Ale tyto okraje jsou obvykle malé, takže z toho vyplývá formát mých malých edicí!

Sbírají lidé vaše kartičky tak, jako sbírají třeba plakáty?

Nechci lidi nabádat k tomu, aby sbírali to, co vytvořím. Odmítám dělat věci, které vytvářejí nepořádek. I když papír je všudypřítomný a dostupný, měli bychom k jeho využívání přistupovat zodpovědně. Neměli bychom tisknout nic, co není nezbytné. 

Říkáte tím, že u kartiček dochází k menšímu plýtvání než u plakátů?

Mně záleží na konceptu. Platí, že rád vytvářím objekty, které mohou existovat pouze v daném formátu. V tomto ohledu jsou některé z mých kartiček trochu dilematem, protože stále více lidé posílá pozvánky e-mailem. Pokud lze přání nebo pozvánku nahradit digitálním souborem, nechci je tisknout. 

Na druhou stranu stále vyrábím pohlednice, protože mají přední a zadní stranu (a čtyři hrany) a dojem, který získáte při recto-verso pohledu na ně nelze replikovat v digitální podobě.

Takže nesbíráte díla jiných lidí?

Ne, nejsem sběratel. Když mi lidé posílají přání nebo pohlednice, nenechám si je – nerad mám kolem sebe příliš mnoho věcí. A stejně platí, že neposílám svá přání lidem, kteří si je zařadí do sbírky. Jak jsem řekl, mám raději koncepty než obrazy. Jakmile uchopíte koncept, nemusíte si ho dál držet. V tom spočívá jeho krása.

Všimla jsem si, že na koncepty rád přetváříte i knihy.

Ano, zajímají mě aspekty knih, které ostatní většinou ignorují: například gramáž papíru. Mám malou instalaci, v níž jsou těžké knihy srovnány na slabé poličce tak, že se polička ohýbá, ale vršky knih jsou v perfektní rovině.

V dalším experimentu jsem okopíroval každou stránku oxfordského stručného slovníku anglického jazyka. Získal jsem více než patnáct set stran. Kopie jsou cennější než originál vzhledem k času a nákladům, které do nich byly vloženy. Výška stohu kopií (zhruba trojnásobná v porovnání s knihou) zhmotňuje objem informací a dává jim větší váhu – fyzicky i koncepčně. 

Jednou jsem pomocí dvaceti svazků oxfordského slovníku vytvořil velký kruh z knih. Jejich vazba se lehce otevírala a obal jednoho svazku se dotýkal vedlejšího. Svým způsobem šlo o dokonalý kruh vytvořený ze všech jednotlivých slov a definic, které tvoří anglický jazyk.

Před několika lety jsem navrhl knihu fotografií, v nichž se horizont obrázků skrýval ve středové vazbě. Čtenáře to nutilo zlomit vazbu knihy, aby získali plný pohled na obrázky a docházelo tak k morfologické změně ve tvaru knihy jako takové. 

A co způsob, jakým recyklujete samolepky – které odlepujete a pak nalepujete na různé povrchy?

Chápu, o čem mluvíte! Spojujete tyto projekty, protože jsou všechny vyrobeny z papíru. Ve skutečnosti však spolu vůbec nesouvisejí – nebo chci spíše říct, že papír není jejich pojítkem. Pracuji například s knihami, ale nikoliv proto, že jsou vyrobeny z papíru. To není důvod, proč mě zajímají. Mě zajímá jejich „věcná podstata“. 

Už jsem knihu použil například jako platidlo. Rád je používám jako alternativu peněz. Takhle jsem již získal hodně z mých oblíbených knih. Nikdy si ale neříkám o drahé knihy, jen o konkrétní knihy, které bych si rád přečetl. 

Jsem zavalen žádostmi o rozhovor. Obvykle odpovědí strávím mnohem více času, než strávil ten druhý člověk psaním e-mailu. Takže když ho požádám, aby mi výměnou dal knihu, odradím ty, jejichž motivace není skutečná. A zároveň je mnohem příjemnější vlastnit knihy, které člověk dostane než ty, které si sám koupí. Když některou z těchto knížek otevřu, vzpomenu si, co jsem udělal nebo vytvořil, abych ji dostal. Kniha tak dostává svou historku v pozadí.

Co vám mohu dát za tento rozhovor?

Chtěl bych vás požádat o nejkrásnější koncepční knihu, která byla kdy vyrobena – a která také ideálním způsobem využívá papír. Jde o „Every Building on the Sunset Strip“ od Edwarda Rushe (1966).