Catherine Zask
Francie
„Ten příjemný pocit, který člověk zažívá, když bere do ruky papír, se spojuje se sdělením, které je na něm vytištěno.“
Grafická umělkyně, autorka plakátů a spisovatelka – Catherine Zask je stejně všestranná jako stavební kameny jejího vizuálního jazyka. V roce 1984 absolvovala pařížskou ESAG a v roce 1985 si založila samostatnou praxi. Spolupracuje s institucemi a soukromými společnostmi. Vytváří jejich vizuální identitu a navrhuje různé aspekty jejich propagačních materiálů, které kombinuje s psaním, typografií, kresbami, videem a fotografií. K jejím klientům patří L’Hippodrome, Národní divadlo v Douai; francouzské Ministerstvo kultury, University Paris Diderot, ocenění Prix Emile Hermès či La Scam, Občanská společnost multimediálních umělců. V letech 1993-94, během své stáže na Francouzské akademii v Římě (Villa Medici), vytvořila Alfabetempo, experimentální systém zápisu založený na rozložený rytmu tahů v jednotlivých písmenech. V rámci této práce pokračovala ve výzkumu, který započala o deset let dříve a který se týkal písmen, tahů a znamének: Alcibiades, Doodles (Gribouillis), Radiographies de pensées, Sismozask, Cousu-Zask, projekt Iris Project nebo Happy Dots. Vyučuje a přednáší na uměleckých školách ve Francii i v zahraničí. Uspořádala mnoho samostatných výstav a získala několik ocenění, mimo jiné Grand Prix na 20. mezinárodním bienále grafického designu v Brně v roce 2002. V roce 2010 obdržela prestižní ocenění francouzského Ministerstva kultury, medaili Chevalier de l’Ordre des Arts et Lettres. Je členkou AGI, Alliance Graphique Internationale.
Prostorný pařížský ateliér Catherine Zask připomíná spíše než pracoviště uměleckou galerii. Když vstoupíte, první, co vidíte, jsou její černobílá grafická díla vystavená na bílých stěnách. Popojdete o pár kroků, abyste se podívali zblízka, a narazíte na dlouhé stoly, na nichž jsou v úhledných řadách vyrovnané artefakty: několik bílých kartiček s opakujícím se strašidelným motivem, vyhlazené a vyleštěné kousky kůry nebo pera a tužky vyrovnané tak, že působí jako tahy štětcem. Na kolejnici v rohu ateliéru jsou zavěšeny její slavné plakáty. Koutkem oka identifikujete jejího Macbetha, monumentální černo-zlaté dílo pro divadlo v Douai, a hned za ním svou křiklavě žlutou hlásí svou přítomnost jeden z jejích „Podvodných manifestů“.
Osobní a profesní práce Catherine Zask se prolínají. Jiní designéři se snaží oddělovat svou uměleckou práci od práce komerční a vyzdvihují skutečnost, že jsou především kompetentní v řešení problémů. Ale Catherine Zask se ničím takovým netrápí. Jen málokdo jí dokáže konkurovat ve znalostech typografie, designu a tiskové produkce, ale ona se svými schopnostmi a znalostmi nijak nechlubí. Klienti se na ni obracejí, protože žádají její osobitý přístup k typografii, pro nějž je charakteristické hospodárné využívání prostředků, pevně daná kompozice a pohledné písmo upořádané s mistrovským šarmem.
Je vášnivou sběratelkou všeho, co je vyrobeno z vlákna celulózy. S každým útržkem papíru, který najde, zachází, jako by šlo o něco výjimečného. O své lásce k dřevní celulóze dokonce i píše. Ve své nedávno publikované kolekci poznámek o tomto tématu, kterou publikovala pod názvem „Casual Drawings“, říká, že součástí jejího kreativního procesu je manipulace a posuzování kousků papírů do chvíle, než jí některý z nich pošeptá: „Vezmi si mě!“ Až tehdy může začít kreslit a zkoumat obrysy svého koncepčního uvažování.
Véronique Vienne
Interview
Véronique Vienne:
Proč je textura papíru ve vaší práci tak důležitá?
Catherine Zask :
Mým úkolem je vytvářet dokumenty, které si lidé budou chtít nejenom přečíst, ale také ponechat. Proto kombinuji zrak a hmat. Oba smysly jsou podle mého názoru nezbytné.
Představte si například pozvánku vytištěnou na papíře, který je na jedné straně natíraný a na druhé nenatíraný. Na té natírané straně jsou barvy živé a jasné, zatímco na nenatírané straně jsou matné a sametové. Vaše prsty vám napovídají, že ty strany nejsou stejné. Je rozdíl mezi recto a verso. Existuje přední a zadní strana. Poznáte to po hmatu. Ruce mají vlastní inteligenci. A já se snažím této jejich schopnosti využít co nejvíce.
Ale existuje samozřejmě malý rozdíl. Ale ten jemný a příjemný pocit, který člověk zažívá, když bere do ruky papír s rozdílným povrchem na jednotlivých stranách, se spojuje se sdělením, které je na něm vytištěno. To lehké brnění v konečcích prstů vám uvolní nervy a pozvedne náladu. Naopak pokud dostanete pozvánku vytištěnou na obyčejném papíře, který je po obou stranách pokrytý nudným akrylovým lakem, je pravděpodobnější, že se na ni zběžně podíváte a pak ji hodíte do koše.
Jak jste se naučila posuzovat papír?
Sbírám různé druhy papíru. Dalo by se říct, že jsem ve skrytu duše vybíračem popelnic. Neustále zachraňuji staré obálky, balicí papír, útržky z odhozených poznámkových bloků, savé papíry, průmyslové papíry, cigaretové papíry, kusy lepenky, na co si vzpomenete, to se snažím získat. A také dostávám vzorky papírů od profesionálních firem v oblasti balení a stěhování, od knihvazačů, elektrikářů, stavebníků nebo jiných lidí v oděvním průmyslu: nacházím materiály jako je papír používaný k plisování látek nebo karton na izolaci drátů.
Potom experimentuji s tiskem a kresbou na tyto poklady. Zkouším různé techniky tisku na různé neobvyklé povrchy. Když pracuji na nějakém projektu, co nejčastěji volám tiskařům, zástupcům papírenských společností a distributorům speciálních papírů, abych se s nimi poradila.
Ve které fázi kreativního procesu si papír vybíráte?
Na počátku procesu nechám mysl, aby se rozběhla a dělám si poznámky. Po stranách experimentuji s různými papíry. Až později zavolám zástupci distributora papíru, s nímž už mám vytvořený vztah, a popíšu mu své představy. Možná hledám velmi jemný papír, který je na jedné straně lesklý a na druhé matný? Povídáme si. On něco nevrhne. Pomáhá mi si věci promýšlet.
Title - Languazask
Designer - Catherine Zask
Date published - 2012
Máte oblíbený papír?
Oblíbený papír nemám – konečná volba závisí na návrhu, na osobnosti klienta i na povaze sdělení. Ale vím, co ráda nemám. Trhá mi například srdce, když vidím nádherný ofsetový papír zničený zepředu i zezadu akrylovým lakem.
Proč by někdo aplikoval akrylový lak na nenatíraný papír?
Akrylové laky, ať matné nebo s leskem, chrání potištěnou plochu před rozmazáním, potřísněním a prachem. Aplikace laku tedy chrání konečný výsledek proti rozmazání. Považuje se to za ekonomičtější formu výroby, protože výsledek je vždy bezvadný – i když daný lak naprosto zničí hmatový dojem z papíru. Konečný produkt pak už vůbec nevypadá jako papír!
A jak vy chráníte a zvýrazňujete hmatovou stránku papíru?
Já pracuji tak, že se snažím zvolit techniku tisku podle konkrétního papíru. Jednou jsem zkusila horkou ražbu fólií na savý papír. Jindy experimentuji s matným papír se semišovým povrchem.
Vzhled, který mám nejradši, je solidní přitažlivá barva natištěná na nenatíraný papír. Ale je to celkem náročné po technické stránce. Aby tiskař dosáhl těch nejlepších výsledků, musí někdy sahat ke všem různým trikům, včetně natírání válečků silnou vrstvou barvy. Černé povrchy se rády rozmazávají. Neznám mnoho tiskařů, kteří to zvládnou
Domnívala jsem se, že pokrok v technologii tisku dal designérům více kreativních možností.
Teoreticky ano. Ale tiskárny jsou tak sofistikované a tak drahé, že nevydělávají, pokud neběží vysokou rychlostí a ideálně ve čtyřbarevném režimu. Tiskaři se proto dnes obávají zkoušet cokoliv, co by je mohlo zpomalit, například požadavek na individuální kombinaci barev.
Technologie bohužel zahubila riskování. Všechno musí běžet hladce, protože všechny kroky procesu tisku spolu dnes souvisejí. Od pečlivě formulovaného sdělení klienta až po úzkostlivě naplánované datum dodání – jde o dlouhý řetězec precizních operací, které jsou jedna druhou podmíněné. Pokud se něco pokazí, zkolabuje celý projekt. Takže je nutné vyhýbat se problémům.
Jak je tedy možné být i přesto kreativní?
Někdy mám při kreativní práci pocit, jako bych se snažila sázet květiny do štěrku. Ale nevzdávám to. Díky mé osobní práci si udržuji velmi živý vztah k papíru. Plním poznámkové bloky kresbami, skicami, obrázky, poznámkami a kaňkami. Zároveň přitahuji klienty, kteří vědí, že umím přicházet s neotřelými designerskými řešeními. Mám pověst experimentátora a u některých projektů tento přístup dává smysl.
S ohledem na to, co jste právě řekla, jaké je místo digitálních technologií ve vaší práci?
Milují papír, ale miluji i počítače. Osvobodily nás od nudné povinnosti práce, které říkáme „mechanika“ nebo „slepování“ – kompletní situační plány připravené ke snímání, které se vyráběly ručně za použití vosku a lepidla. Dnes můžu své kreativní hledání začít na papíře, ale je stejně pravděpodobné, že si sednu k počítači a začnu zkoumat formy tam, přímo na obrazovce.
Své digitální nástroje neustále přenastavuji – hardware, software, aplikace, všechno, co mi umožňuje pořizovat obrázky, vytvářet animace nebo přidávat k obrázkům zvuky. Má láska k papíru pro mě není překážou k tomu, abych ocenila výhody a příjemné stránky elektronického světa.
